Narodil jsem se v rodině chudého hrnčíře a svoje dětství strávil se svým bratrem v malé chaloupce v horách, kterou můj otec vlastnoručně sroubil ze smrkových trámů. Naše matka, proslulá léčitelka, s námi zůstávala doma a proto jsem měl spoustu příležitostí, se zaujetím sledovat, jak obvazuje odřené ruce dřevorubců, nebo hbitě zastavuje proudění jedu po hadím uštknutí. Musím se přiznat, že její odkaz ve mně něco zanechal, ale poprvé, kdy prošla kolem našeho stavení skupinka dobrodruhů, pocítil jsem mocnou touhu jít s nimi. Mému oku se zalíbil matný lesk jejich zbraní. Později, leže ve svém lůžku jsem si představoval naleštěná brnění, třpytící se jako stříbro a drahé meče. Ve svých snech jsem pak bojoval s draky, piráty a mořskými příšerami, nebo nosil náruče voňavých horských květin hřivovlasým, lehkonohým dívkám. Tak jsem vyrůstal za dětských her na válečníky, a utrpěl mnoho ran dřevěným klackem v boji s mým bratrem, který se již odjakživa jevil jako nadanější v tomto způsobu boje. Jeho mysl však nezatoužila nikdy po vykonávání ctnostných činů. Svoje schopnosti chápal jako něco co může použít ke své obživě, což mě nechávalo chladným a nikdy jsem jeho pohnutky nepochopil. Až jednoho dne, kdy zlaté slunce svými paprsky zalilo rosu na mých šatech,jsem vyhnal několik ovcí na strmou kamenitou horskou louku. Toho dne se něco ve mně se vzpříčilo myšlence návratu domů, a já s malým rancem, ale srdcem plným vzrušení zamířil k městu, které se v ranním oparu zdálo být neskutečně krásné.